Zástavní právo u nemovitostí je dnes velmi běžné. V době financování koupě nemovitosti na hypoteční či jiný druh úvěru se není čemu divit. Jak nás ale takové právo omezuje v období, kdy chceme či dokonce musíme nemovitost prodat? Je to vůbec možné a komu musíme takový úmysl hlásit?
Zástavní právo je omezení vlastnického práva. Slouží k zajištění pohledávky – dluhu pro případ, že dlužník nebude včas a podle dohodnutých podmínek splácet.
Zástavní právo se zapisuje do katastru nemovitostí na listu vlastnictví na základě listiny většinou s názvem „Zástavní smlouva“.
Najdeme ho v části C „Omezení vlastnického práva“.
Zástavní právo je upraveno v paragrafech 1309 až 1394 nového občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb. Právní úprava ponechává více volnosti smluvním stranám než bylo dříve.
Celou a podrobnější definici pojmu „Zástavní právo“ si můžete přečíst zde na wikipedii.
Jak už to tak bývá, v praxi se můžeme setkat s nejedním druhem zástavního práva. Nejčastěji se setkáváme se zástavním právem smluvním.
Zástavní právo smluvní vzniká výhradně na základě písemného ujednání. Zákon sice nevylučuje i ústní formu, se kterou se však u nemovitostí nesetkáme. K zápisu tohoto věcného práva k nemovitosti do katastru nemovitostí se vkládá smluvními stranami podepsaný dokument s názvem „Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti“.
Setkáte-li se v listu vlastnictví naší nemovitosti s tímto termínem, znamená to, že majitel má uzavřenou smlouvu ze zástavním věřitelem. Ve většině případů je zástavní věřitelem banka a koupě této nemovitosti byla tedy financována hypotečním úvěrem.
Zástavním věřitelem může však být i jakákoli jiná právnická či dokonce fyzická osoba.
Jak už název napovídá, tak toto zástavní právo souvisí s nepříjemností zvanou exekuce. Majitel nemovitosti nesplácel včas své závazky a tak zástavní věřitel přenechal svůj dluh k vymáhání exekutorovi.
V takovém případě uvidíme na listu vlastnictví zástavní právo smluvní a zároveň exekutorské.
Zástavní právo soudcovské vzniká na základě rozhodnutí soudu. Toto právo na omezení vlastnického práva nemovitosti využívá nejčastěji finanční správa.
V případě, že na nemovitosti je „uvaleno“ zástavní právo soudcovské, ve většině případů to znamená dluh na zdravotním pojištění či nedoplatky u České správy sociálního zabezpečení.
Už jsme několikrát zmínili, že zástavní právo je omezením vlastnického práva. Z tohoto omezení vyplývá, že vlastník nemovitosti nesmí bez vědomí zástavního věřitele činit žádné kroky s dalším omezením či převodem vlastnického práva.
Zástavní právo exekutorské a soudcovské většinou již vede k nedobrovolnému prodeji, v krajním případě hrozí i dražba nemovitosti. V případě, že dlužník svůj dluh neplatí řádně a včas (což je předzvěstí exekuce a rozhodnutí soudu), má totiž věřitel právo uspokojit svou pohledávku. A nejjednodušší formou uspokojení je často právě dražba nemovitosti.
U zástavního práva smluvního nejsou následky většinou tak fatální. Věřitel se většinou snaží s dlužníkem dohodnout ještě předtím než přistoupí k vymáhání pohledávky exekutorem.
Ve všech těchto případech musíte mít k prodeji nemovitosti povolení ze strany zástavního věřitele.
A co v případě, že prodáváte nemovitost, na které je zástavní právo smluvní? A navíc dluh platíte řádně a včas? I v tom případě musíte dát zástavnímu věřiteli vědět, že hodláte nemovitost prodat.
V tomto článku najdete konkrétní postup při prodeji bytu s hypotékou.
Ostatně to je jedna z nejčastějších otázek, na kterou klientům odpovídám.